Jak jsem likvidovala sršní hnízdo

Letní pohoda na chatě, sama s Aaronkem…klid… veverka na mě kouká z borovice, zpěv ptáků, občas zaslechnu i papouška, který ulétl vzdálenějším sousedům a který se vrací domů jen najíst.

Pohoda.

Sedím u stolu před chatou a když přijede dcera, všimne si létajících sršňů.

Přímo nade mnou! Kde si udělali hnízdo ve dřevě na přední části chaty. Přes opakované pokusy bývalého manžela hnízdo zničit pomocí hubícího spreje. Stále tam je. Tak se o to ještě dcera sama pokusí, odvážně se k nim přiblíží a stříkne na sršně, kteří si sedli u díry, u vchodu do hnízda. Je vidět, že se sršni udělalo trochu „nevolno“, ale potom se vzpamatuje a odlétne v pohodě pryč.

Hm, ty jo! Co s tím?

Nepomáhá ani přímé stříkání do díry ve dřevě.

Hnízdo sršňů, to může být fakt nebezpečné, navíc nejmladší dcera má alergii na včelí bodnutí. A já si vzpomenu, jak jsem jako malá utíkala před jedním sršněm s tím, že kdyby mě bodnul, tak určitě umřu. Jak mi tvrdili dospělí kolem. A doteď se jich tak trochu bojím.

Tak ještě několik dcery odvážných pokusů se sprejem a potom rychlé úprky pryč, kdyby se naštvali. „Jéééé, pomoc“… naštěstí to vždy dobře prošlo a sršni neútočili.

Zatím!

I když přilétají další a jiní zase z hnízda vylétají svobodně do dálky.

Hm, tak takhle to asi nepůjde, ten sprej evidentně nefunguje. Tak na to musíme jinak. Tak mě napadne – co to hnízdo ucpat? Nebudou moci ven, ani dovnitř. Sice tam evidentně lezou i jiným otvorem, ale ucpat i ten.

Co tady rychle najít? Houbička na nádobí – ideální – zmenším jí zmáčknutím a v otvoru se uvolní a celý ho ucpe… a do té dlouhé úzké mezery složené kuchyňské utěrky. To by mohlo jít.

A co když mi něco udělají, když budou kolem mě létat, než to udělám? Dcera musí ještě dohlížet, aby mi případně zavolala pomoc, kdyby se na mě všichni vrhli. Ufff…

Tak jdu do toho! A rychle „zašroubovat“ zmáčknutou houbičku a strčit do úzké štěrbiny složený papír. Uff, je to. Kupodivu nastala chvilka, kdy žádný sršeň nepřilétl ani žádný z hnízda nevylézal. Zvláštní, před chvílí tu byl mnohem větší ruch.

Děkujuuuu! :o) Uff, je to. Tak uvidíme, co teď.

A sršni přilétají, hledají vchod, který je ucpaný, zkouší to jinudy a nejde to a tak lezou po stěně chaty kolem. Co teď?

A co je zkusit plácnout plácačkou? Jenže co když se při prudkých pohybech naštvou a začnou útočit? Uf, co potom. Dám to? A tak to zkouším postupně, pomaličku. Nejdřív jednoho, který je dál… stačilo málo a padá dolů… potom další.

Snažím se v rámci možností pomalu, abych je nenaštvala. Ale nijak na ty mé pohyby nereagují… a tak pokračuji čím dál tím odvážněji. Nakonec zničím plácačku. Kdo vyrobil tak nepružnou plácačku, že když bouchnete z jiného úhlu, tak se rozbije? Tak uznávám, že mě dcera varovala, ale v rámci vášnivého boje… :o)

Pak mi přijde do ruky polštář pod zadek. Funguje výborně. Stačí jím sršně srazit na zem a tam ho zašlápnout. Padají jak hrušky, působí neobratně, křehce. A žádné zpětné útoky, vůbec nic, i když už se celkem mrštně oháním. Přestože jich tam je celkem dost. Ani jeden útok, ani nějaké výrazné podráždění, nic.

Až mi to přijde líto. Vždyť jsou to takoví medvídkové, nejsou vůbec agresivní, i když jim tam vraždím kamarády. Jsou to zvířátka, určitě užitečná, patří do přírody. Pomáhají rovnováze v přírodě.

Uff, je mi to fakt líto. Říkali mi, že jsou nebezpeční, bývalí manžel se je tam snaží zlikvidovat, starší dcera se bojí, tak mu pomáhá.

A mě se ta likvidace teď tak daří a přijde mi to líto :o( Kde můžou sršni žít, když se jich tolik lidí bojí a jistě je naprostá většina lidí likviduje. :o(

A jsem najednou na vážkách, už jsem jich x zlikvidovala, ale stále nějací přilétají. Neměla bych jim nakonec ten ucpaný vchod uvolnit a nechat je žít? Ale ostatní z rodiny je stejně budou chtít zlikvidovat, a ta alergie nejmladší dcery… je to přece nebezpečné. Musím to unést. S vědomím, že se to tímto způsobem skutečně vyřeší. Jiné skuliny, kam se snaží zalézt jim evidentně nevyhovují. Hnízdo bude pryč.

Ale paradoxně se smutkem v srdci odcházím. Ale bude to tak nejlepší. Snad je nezavraždí všude a dostatek jich v přírodě přežije :o(

Druhý den na to koukám, pár jich leze kolem. A je mi to ještě více líto. Proč je vlastně likvidovat, když mi nepřijdou nebezpeční? Ani při mých prudkých pohybech? Jasně, že se někde může připlést, zmáčknout, ale jedno bodnutí člověka fakt nezabije… navíc létají vlastně vysoko, nikde tu kolem nelezou a alergická dcera sem stejně chodit nechce…. Tak přemýšlím. Přece neřeknu členům rodiny, že jsem to vyřešila a nakonec jsem to zase dala pryč, aby tam mohli v klidu žít??? To je asi blbý.

Ale když po hodině vidím, že papír sám z jedné škvíry vypadl, rozhoduji se a uvolňuji i druhý otvor ucpaný houbičkou. A už za chvíli fandím sršňům, kteří přilétají, aby našli ten svůj správný otvor ve dřevě. A daří se. Huráááá. Tak je přece jen nechám žít, krásně tam zalézají a nelezou jen nešťastně kolem.

A já mám radost :o)

A zbývá mi ta únavnější část, vysvětlit všem v rodině, že jim nic neudělají, že jsou užiteční, že budeme opatrní… že bychom mohli žít ještě více v souladu s přírodou. Uff, už jsem občas z těchto vysvětlování o užitečnosti živých tvorů a stromů lidem kolem unavená, nebere to konce.

…na druhou stranu koukám ani u mě :o)))

Jsem ráda a spokojená… a těm zabitým se upřímně omlouvám :o(, mrzí mě to, bylo to zbytečné :o(

Ale mám velkou radost. Že můžou žít. I z toho, že jsem zase překonala další strach v životě. Strach ze sršňů. Stejně budu vždy opatrná, ale po tom, co jsem je takto trošku poznala, jsem zjistila, že to nejsou krvelačné příšery, které na mě při první příležitosti zaútočí a já to nepřežiju. Jak užitečné bylo je aspoň trochu skutečně poznat a ne jen poslouchat od druhých, jací „prý“ jsou.

Pojďme si ověřovat věci, které nám o někom, o něčem lidé říkají, sami vnímejme… Kolikrát můžeme ublížit někomu jen proto, že jsme někomu mylně uvěřili… Vlastním vnímáním a ověřováním budeme blíže k pravdě.

A z toho mě ještě napadá… k mému tématu hranic. Pokud jsme schopni účinně nastavovat hranice, zastavovat zvířata nebo lidi, aby nám nevnikali na pozemek, nebo třeba nechtěné lidské chování…

Čím jsme mocnější a schopnější stavět účinné hranice, o tom více bychom měli být moudřejší, abychom zastavovali opravdu jen to, co je zastavit moudré.

Moc prostě nese zodpovědnost. Proto jsou hranice ideální v kombinaci s láskou – s pochopením a respektem ke všemu, co na světě existuje. Ne jen k tomu, co je „líbivé“.

Proto LÁSKA a HRANICE. Ne jen Hranice.

Na druhou stranu se můžeme setkat i s opačnou situací. Kdy nám lidé třeba doporučují nějakého člověka, třeba i za partnera. „Ten je hodný, dobrý člověk, ten je tak pro tebe“. Přitom my cítíme něco divného, zraňujícího nebo často zmatek z jeho chování. Je mezi námi mnoho lidí, kteří skrývají, jací skutečně jsou a skrytě ubližují, zraňují, ponižují. Ve společnosti mají ale třeba i dobrou pověst a jsou považovány za velmi dobré lidi.

Dejme si na to pozor, vnímejme své pocity a berme je vážně. Tady je naopak třeba tu pevnou hranici skutečně nastavit! A takového člověka do svého života nepouštět nebo trvat na tom, aby z našeho života odešel.

Přeji Vám krásné letní dny s co nejmenším strachem a v důvěře v život. A s vědomím, že v životě nám nejvíce jistoty přináší důvěra v sebe. Ve své vnímání, v potřebné účinné reakce na situace včetně účinných OSOBNÍCH HRANIC a schopnost zvládnout své emoce – i strach. Proto překonávejme své strachy, třeba jen ty menší, postupně, získáme tím sebedůvěru a odvahu překonávat i ty větší. Abychom byli schopni řešit vše, co potřebujeme. A nebyli strachem paralyzovaní.

Pokud chcete podporu, pomoc, provázení, jak se naučit osobní hranice, jak pracovat se strachem, a mnoho dalšího, můžete využít mých on-line konzultací. Pro jakékoli dotazy mi můžete napsat nebo zavolat. Další moje články si můžete přečíst v mém blogu.

Jsem si jistá, že se přes všechno, co se v dnešní době děje, tak se vše posunuje neúnavně, pomalu… i když přes různá bolavá údolí…a někdy i přes moře bolesti a strachu… přece jen k dobrému a ještě k lepšímu.

K Lásce.

Tím jsem si naprosto jistá!

S láskou a s Aaronkem, Klára :o)

PS: Alergičtí a oslabení lidé, vy dávejte na sršně pozor :o)

PS2: Za lajky nebo/a sdílení předem děkuji :o)