Trošku se to protáhlo. Ale bylo to super, krásně jsme se pokochali přírodou, Aaronek zbořil jednomu rybáři prut 😊, ale bylo mu odpouštěno, když je to štěně… Vykomunikovat se dá hodně, někdy i pochopení, když pokračujeme v komunikaci.
Málem se prďola ztratil, když si u vody nevšiml, že jsem ho došla a jsem hned kousek nad ním a běžel mě hledat zpět…
Dostali jsme pozvání na svezení na jachtě, což jsme nevyužili… Aaronek vyděsil dva malé prcky na kole, kdo by je čekal na trávě za stromy? Ale nakonec si ho i s úsměvem pohladili.. 👍
Bylo to výživné 😀 Někdy se zadaří.
A to jsem v poslední době dostávala depku, proč jsem si pořizovala „další mimino“, že s ním budu zase v izolaci, bez lidí. Proč si to dělám???
Ve skutečnosti to tak ale nevypadá, vzhledem k tomu s kolika lidmi mě za 2 hoďky seznámil 😀.
Stejně jako před pár dny, kde vnikl na cizí pozemek, kde byli tři velcí psi – ridgebackové. Z hrůzou jsem koukala, jak tam mezi ně vesele vbíhá. Uf, zatrnulo mi, koho by napadlo, že na konci zahrady chybí kus plotu?
Naštěstí byli hodní…pomuckal se s nimi, radostí bez sebe…vyšla i paní… nakonec se šli s námi kousek projít 😀
Užívejme života.
Bylo to moc fajn!
…mělo to jen jediné mínus – mé děti doma (při mém odchodu ještě spící) se mi bez dozoru upíchly zase na počítač. Já s Aaronem v pohybu v přírodě a oni zase u počítače…Copak se někdy nemůžou vzbudit a jen tak žít? Bez techniky? Asi ne… 😉
POMÁHÁM LIDEM K NÁVRATU K SOBĚ, ke šťastnému naplněnému životu.
K úspěchu ve sportu. K hluboké sebedůvěře, svobodě a síle.
Ke splnění svých snů. Můj příběh si můžete přečíst zde.